Stránky miniprasátka Jeníčka


Čemu o nás ne/věřit

Váha

My miniprasátka jsme menší, než naši příbuzní, kteří se chovají pro maso a tuk, to je pravda. Pokud Vám někdo řekl, že dosahujeme velikosti psa, může to být pravda, ale musíte si uvědomit, že psi jsou různě velcí a také to, že bývají hubenější než prasátka. Já jsem dosud stejně veliký jako Bětka - Cairn teriér, ale ještě porostu a rostu až do věku dva a půl roku, teď je mi rok. S největší pravděpodobností mám největší růstový spurt za sebou, ale ještě porostu a zmohutním, stále ještě mohu narůst do váhy kolem dvaceti kilogramů! Máma předpokládá, že v dospělosti budu vážit dvakrát tolik, co vážím teď, což je 13 - 14 kilo, může to být více i méně. Většina mých kamarádů je větší. V dospělosti vážívají 20-35 kilogramů, což je obvyklá váha Gottinghamských miniprasátek, která jsou u nás nejrozšířenější. Máme ale i kamarády, kteří dorostli váhy i kolem sta kilogramů! Rozhodně nevěřte chovatelům a prodejcům, kteří Vám budou garantovat velikost kolem deseti kilo! A už vůbec nevěřte chovatelům, kteří se Vám snaží nalhat, že prodávají prasátka Royal Dandies nebo Extreme Dandies! Tato prasátka se chovají pouze na jedné farmě v USA a do Evropy se nedostala! A i kdyby dostala, tak jejich cena se bude pohybovat v tisících a desetitisících eurech! Pokud jste rozhodnutí si přesto miniprasátko pořídit a chcete mít představu o tom, jak bude velké, musíte vidět jeho rodiče! Můžeme se množit i dříve, než dorosteme své dospělosti, pohlavní dospělost se u nás dostavuje stejně jako u lidí dříve než dospělost fyzická. Takže - prohlédněte si rodiče prasátek, která chcete koupit, ale nezapoměňte se zeptat i na jejich věk!

 

Povaha a výcvik

Jestliže si nás někdo hodlá z jakéhokoli důvodu pořídit jako náhražku za pejska, musí si dotyčný uvědomit, že ale nejsme jako psi. Vidíme se jako lidem rovní a nelze s námi tedy nakládat jako s podřízenými. Výchova a výcvik prasátka je tedy naprosto jiná než u psů. Tresty za neposlušnost jsou naprosto kontraproduktivní, naopak se staneme nevrlými, ne poslušnými. U nás se o poslušnosti ani mluvit nedá. Jedná se spíš o jakési sžití s majitelem a prostředím. Známe a slyšíme na své jméno, ale neznamená to, že když nás zavoláte, že automaticky přiběhneme - musí nám z toho něco koukat, nějaká odměna ve formě jídla nebo podrbání. Jsme schopní a za odměnu ochotní naučit se různým trikům, ovšem ne na povel zůstat, sedět nebo čekat na místě. Opět zde záleží na přístupu majitele, když si uvědomí, že jsme si v našich očích rovní a velmi chytří a učenliví a zachází s námi podle toho, je schopen nás naučit i kouskům, které se psem nejsou možné, chce to ale spoustu odhodlání, pamlsků a trpělivosti. Co je ale nejdůležitější ve výchově a případném výcviku prasátka? Je to vytyčit si dosažitelný cíl a podle něj zvolit jasný a přesný postup, jak jej dosáhnout.

 

Čistotnost a hygiena

Nemám rád, když se říká "špinavý jako prase". To není v nejmenším pravda! Prasátka, která žijí ve velkochovech na maso, jsou zavřená v malých výbězích, které se čistí minimálně, a tudíž žijí ve vlastních výkalech a v bahně, ale tato prasátka si to nevybrala a nemohou za to. Já osobně nesnáším být špinavý! Svědí to, nevoní mi to a nemám to rád! Né, že bych miloval koupání, ale taková sprcha je prima - máma ze mě smyje tu ohavnou svědící špínu, vydrbe ze mě starou kůži, která se loupe a pak mě vysuší ručníkem, což je prima podrbání. Je jasné, že když chodím ven, tak mám špinavá kopýtka a nožičky, a když zkoumám, jestli je něco zajímavého na zemi, tak mám zašpiněný i rypáček. Ale není to nic hrozného, rozhodně nejsem špinavější než pes. Narozdíl od psa se nevyráchám v hovínkách, abych se "navoněl". Pokud se v něčem vymáchám, je to jedině bahno - buď vlivem okolností venku nebo pokud se zrovna loupu, což se mi několikrát do roka stává. Ale dělám to proto, že je to i u lidí oblíbená a na kůži zdravá bahenní lázeň. Pokud se loupu, rád se drbu - o cokoli, co je v dosahu, a proto se říká "potřebuje to jako prase drbání".

Když chodím pravidelně ven, tak se rychle naučím čůrat a kakat při procházce. Pokud se stane, že ven jít nemohu, tak potřebuji mít doma místečko, které mi bude sloužit jako záchod. Buď kočičí záchod nebo plenky pro štěňata. Pokud takové místo mít nebudu, tak si najdu vlastní, ať se Vám líbí nebo ne.